Osídlením Pomertí vstoupilo do historie doloženou zmínkou o faře a kostele v Sobotíně (Sobecinna) k r. 1350. Až z pozdějších záznamů vyplynulo, že Sobotín a s okolím byl samostatným statkem. Česky deskový vklad z r, 1496 přinesl poprvé údaj o tamním železném hamru o vsi Rudoltice, aniž by obsahoval Vernířovice. Teprve vklad o prodeji sobotínského zboží nejvyššímu zemskému soudci Václavu Berkovi z Dubé a Lipého (1558) zaznamenal zajímavý údaj. Vedle opakování zmínky o sobotínském hamru zapsal jako součást zboží „ pustá ves Vernstorf“. Tou byla také „všecka řeka Merta až potud, kde do řeky Desné vpadá“. Prodejem přišel statek k panství losinskému ( zápis 1579). Pustá ves byla po něm označena  WERNSDORF.

To dává historické oprávnění ke tvrzení o hornické osadě vzešlé z opožděné první kolonizační vlny. Vyvolána byla německými osadníky, hledající především drahé kovy. Kutání v tomto směru nepřineslo výsledky a osada zůstala opuštěna. Brzy však došlo k novému osídlení již z okolí.

Po roce 1608 příslušela ves k nově ustavenému panství odděleného od losinského a pojmenované vizmberským. Z bělohorského sdělení bylo známé, z Vernířovic pochází špatná železná ruda. Zlepšení měla přinést nová kutiště u Rudoltice. Podle Lánovského rejstříku (1677) byly Vernířovice největší z deseti vsí na panství vizmberském. Vykázaly totiž 100 usedlostí, z nichž 59 patřilo domkářům. O rok později stály u zrodu neblaze proslulých čarodějnických procesů. Železnorudné šachty se u Vernířovic se nejdříve připomínají až v r. 1679.

Před polovinou 18. století získala ves kapli (1711), vykázala obilní mlýn a pilu (1739). Začalo podomácké školní vyučování (1774). Přestavbou se vybudoval kostel (1776) a o rok později se postavila fara za školou. Na náhonu Merty došlo ke zřízení ruční papírny a to na místě výměníku rychty. Vyráběla papír z textilního odpadu. Rozsahem byl malá.

Před koncem feudální doby se rozlišovala u vsi dolní, střední a horní část. Ta pak přecházela v osadu Kosaře, k níž patřilo 16 stavení. V Sedmidvorech bylo 28 chalup, na Švagrově 2 a ve Svobodíně 21 stavení.

V postfeudálním období se z poddané vsi stala samosprávná obec zvaná Wermsdorf, příslušná k okresu vizmberskému. Dolování se zastavilo a již neobnovilo. Zůstalo po něm více jam a hald a pomístní názvy např. Am Eisen Hýbel – Na železném vrchu, což je dnešní Mravenečník. Při hranici katastru nechal postavit majitel velkostatku Fr. Klein loveckou chatu (1865). Na jeho paměť dostala jméno Františkova myslivna. Později poskytoval občerstvení a nouzový nocleh. Papírna přešla do rukou A. Schmidta, majitele losinského závodu. V témže roce (1882) podruhé rozšiřovala školní budova. Velkostatek měl v obci pilu. Pod zdejší lesní správu patřil (1885) revír vernířovický, (1224 ha) a sedmidvorský (711 ha). Obchod pod názvem Konzum je zmiňován k r. 1897.

Na přelomu 19. a 20. století se ještě v obci udrželo maximální osídlení. Činilo 1206 obyvatel, kteří všichni se hlásili k německé obcovací řeči. Tehdy též došlo k založení hospodářského družstva a tři koky později místní záložny (1903). Při rychtě provozovaná výroba šindele a koželužského třísla zanikla (1908). P/o rozdělení vizmberského velkostatku mezi Kleiny a připadla část vernířovických lesů k velkostatku Sobotín (cca 700 ha).

Z druhého mlýny se zřídila za 1. republiky brusírna skla (1926). Ve 30. letech se využíval vodní pohon v sedmi zařízeních. Ve dvou byly již turbíny, ostatních vodní kola, která poháněla také mlýn, kovárnu a MVE. Stav se snížil na 964 obyvatel, z nichž česká menšina čítala jen 15 osob.

Po poslední válce způsobil odsun totální vylidnění. Jen z malé jej nahradili noví osídlenci (1947, 307 lidí). Stav se zvýšil ještě na 424 osob (1960), ale pak již jen snižoval. Na počátku 50. let se zapojila část soukromníků do zemědělského družstva. V roce 1960 jej převzal šumperský státní statek, k němuž přešli i zbývající soukromní zemědělci. Na statkové farmě se 34 zaměstnanci byl postaven stájový objekt pro dojnice. Obec dostala poštovní spojení (1959). Farma příslušela do r. 1967 sobotínskému středisku státního statku. Lesy převzal a spravoval stát.